HISTORIE ŠKOLY
 
 
Neuvěřitelné! Jako probuzení z těžkého snu…

Stalo se vedle baziliky Bolestné Matky Boží…1947 mladí jsme šli „budovat pohraničí“, jak se říkávalo. Bylo to na pokyn ThDr. Berana, arcibiskupa pražského, přestěhovat Arcibiskupské gymnázium z Prahy do Bohosudova. V Praze toto gymnázium ztratilo roku 1947 budovy a v Bohosudově vojenský lazaret uvolnil areál bývalého biskupského gymnázia. Pracovalo se ve dne v noci, aby se stihl termín do 1. září. Převážel se nábytek z Prahy ze semináře, otevírali se depozitáře zdejšího gymnázia, aby vznikl nový ústav na úrovni bývalého pražského gymnázia…

Na úrovni? – Dnes se tomu nechce ani věřit – ústav, kdysi se 470 studenty, s 38 členy profesorského kmenového sboru, 52 osob personálu, s plným vybavením, tj. s velkoobjemovou kuchyní a jídelnami, s vlastní pekárnou, s výkrmnou dobytka a porážkou, prádelnou a vodovodem ze St. Dvora, s koupalištěm obehnaným kabinami, s vlastním zahradnictvím a ovocnými sady, s vilou na víkend pro konvikt i profesory atd., a to všechno bylo zajištěno výnosem ze 320 ha lesa, ze „Zahrady Čech“, ze statku Stvolínky a jiných církevních dotací…

A jak nacisté dne 28. února 1939, tak i komunisté 13.4.1950, co věky budovaly, zničili škrtem pera. Za jednu noc tu zmizeli všichni studenti a téhož dne se dům proměnil ve věznici pro 360 řeholníků, hlídaných ostrahou jako v koncentrácích. A aby se likvidovala i památka na tento kulturní stánek, přišli bohaté sbírky motýlů, vzácná sbírka numizmatická, sbírky kamenů a laboratoře. A nejen česká a německá knihovna, ale i vzácná knihovna klášterní se vyhazovala oknem na klášterní vozy. Jen 11 beden bohosudovského archívu  a přes 400 čísel prvotisků, včetně fotografií Leskovecké bible zachránil P.Rabušic k slušnému zacházení. Ale i vzácné kodexy a celý Migne mizely korytem z okna na těžká nákladní auta. Kdo se této práce odmítl účastnit, byl ihned odeslán do pracovního tábora do Želiva. Staří profesoři, důstojní kmeti, vázali pak součky na gumičkách do tepláků, mladí chodili do Elektroporcelánu čistit výlisky před vypalováním. A společně nuceně poslouchali dělnické školení o marx-leninismu…

V měsíci září 1950 nastoupili na jejich místo řeholní sestry, které byly donuceny opustit svou práci v nemocnicích, chorobincích, starobincích, dívčích ústavech a gymnáziích. A pak po dvou letech přišlo vojsko, OBZ, PTP a 1969 se tu zabydlela sovětská armáda a co armáda za 22 roky „nevybydlela“, to zničila roku 1990 sedmdesátičlenná likvidační četa. „Viděl jsem na vlastní oči, jak důstojník obchází a železnou tyčí rozbíjí i svítidla,“svědčí místní farář.

Budovy, které byly hodnoceny kdysi na 90 milionů, se vrátili v ohodnocení sedm a půl milionů korun. Celý areál byl vrácen ve stavu stejném jako ostatní objekty po odchodu sovětské armády. Ruiny…

Urychlený odchod způsobil výbuch tanku a požár v garážích a lázni.

A pak už jsme čekali na předání budov. J.E. pan biskup Koukl požádal MŠMT o povolení obnovení gymnázia, i když ještě nebyla upravena budova. Veřejnost projevila zájem o obnovení gymnázia, a to i proto, aby zdejší studenti nemuseli docházet jinam. MUDr. Jan Ševčík založil Nadaci na obnovu a rozkvět Biskupského gymnázia, k němu se přidali první členové Mgr. Eva Leixnerová, Mgr. Jan Žák, starosta Karel Riegel, který nám dělal spojku na MO v Praze, a jiní aktivisté a studenti. Pro začátek se obnovovala rezidence. Potíže dělaly nejen finance, ale i nově vzniklé nezkušené firmy. Teprve sedmá z nich Firma Machala z Bohosudova uvedla budovu do stavu, který odpovídal školním předpisům.

Září 1993 bylo svědkem nástupu prvních 156 žáků a 15 profesorů. Jen sám Bůh ví, kolik obětavých rukou, kolik dobrodinců a práce stála obnova první části Biskupského gymnázia v Bohosudově.

Bylo to jako neskutečné snění a – první etapa slouží. Pro další etapy je odhodlání…

P.Josef Cukr, SJ"

Citace z Výroční zprávy BGB z let 1993 - 1995